Rozdělení organické architektury

     Organická architektura vzniká už více jak 70 let. Za tuto dobu prošla výrazným vývojem, a proto ji dnes můžeme rozdělit do několika kategorií.

     První z nich jsou stavby ovlivněné funkcionalismem, které vznikaly ve 30. a 40 letech 20. století. Sem můžeme zařadit například Fallingwater house od Franka Lloyda Wrighta nebo Ledbetter house od Bruce Goffa. Na jejich vytvoření byl použit hlavně přírodní materiál, jako například pískovec nebo dřevo, ale jejich tvar nebo barevnost nejsou nijak extravagantní, ale naopak se snaží splynout se svým okolím.

     Další kategorie staveb tvoří zatím nejdelší období, jsou to stavby, které se už inspirují organickými motivy a ty těmito stavbami prostupují. Příkladem je Sydney Opera House od Jørna Utzona. Stavby tohoto typu už začínají být extravagantní, nezvyklé a lidé jsou nimi často šokováni, ale stále používá přírodní barvy a inspiruje se hlavně v přírodě. Stavby tohoto rázu vznikají i dnes, například Spaceport America od společnosti Foster + Partners.

     Třetím a posledním typem jsou tzv. bloby. Jejich zakladatelem a zatím asi jediným tvůrcem byl Jan Kaplický, autor projektu Národní knihovny v Praze na Letné, obchodního centra v Birminghamu a dalších staveb. Definovat, co blob znázorňuje, je velmi obtížné. Tyto stavby se primárně neinspirují přírodními prvky, ale jelikož neobsahují téměř žádné rovné plochy a křivky jsou zastoupeny i v interiérech, tak jsou označovány jako organické. Podstatou blobu je, že připomíná tekutou hmotu, která by se za normálních okolností roztekla do okolí, ale v určité fázi tento proces někdo zmrazil, čímž vznikne tvar blobu.